A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bulharská pravoslavná církev Българска православна църква | |
---|---|
![]() Znak Bulharské pravoslavné církve | |
Vznik | |
Datum | 1. století (svatým Pavlem a svatým Ondřejem) |
Registrace v ČR | |
Datum | - |
Statutární orgán | |
(neexistuje) | |
Odkazy | |
![]() | |
Rejstřík církví a náboženských společností Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bulharská pravoslavná církev (bulharsky Българска православна църква) je starobylá slovanská pravoslavná církev. Církev je součástí společenství pravoslavných církví.
Historie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ad/AlexanderNevskyCathedral-Sofia-6.jpg/220px-AlexanderNevskyCathedral-Sofia-6.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/96/Neophyte_of_Bulgaria.jpg/220px-Neophyte_of_Bulgaria.jpg)
Původ
Má svůj původ ve vzkvétajících křesťanských komunitách a církvích, zřízených na Balkáně již v 1. století. Křesťanství bylo k bulharským zemím a zbytku Balkánu přineseno svatými apoštoly Pavlem a Ondřejem. Na počátku 4. století se křesťanství stalo dominantním náboženstvím regionu. Města, jako Serdica (Sofie), Philipopolis (Plovdiv), Odessus (Varna) a Hadrianopolis (Edirne), byla významnými centry křesťanství v Římské říši.
4. až 13. století
Barbarské nájezdy a vpády v 4. a 5. století a vyrovnání Slovanů a Bulharů v 6. a 7. století zanechaly značné škody na organizaci křesťanské církve v Bulharských zemích. Roku 865 přijal Boris I. křesťanství jako státní náboženství.
Boris I. věřil, že kulturní rozvoj, svrchovanost a prestiž křesťanského Bulharska by mohly být dosaženy prostřednictvím osvícených duchovních. Poslal žádost Konstantinopolskému patriarchovi a Římskému papežovi o zřízení autonomní církve, a roku 870 na Čtvrtém konstantinopolském koncilu bylo v Bulharsku založeno autonomní Bulharské arcibiskupství. Mělo sídlo v hlavním městě Pliska a její jurisdikce zahrnovala celý stát. Arcibiskupství, po domluvě s Římem, spadalo pod jurisdikci Konstantinopolského patriarchátu.
I když se arcibiskupství těšilo plné vnitřní autonomii, Borisovy cíle nebyly úplně splněny. Tak roku 886 Boris přivítal žáky nedávno zesnulých svatých Cyrila a Metoděje. Předal jim úkol instruovat budoucí bulharské duchovenstvo v hlaholice a slovanské liturgii. Roku 893 vyhnal řecké duchovenstvo ze země a nařídil nahrazení řeckého jazyka v liturgii na slovansko-bulharskou mluvu.
Dvě bulharská rozhodující vítězství nad Byzantinci u Acheloje a Katasyrtaie, dovedlo roku 919 autonomní Bulharské arcibiskupství na povýšení do hodnosti patriarchátu. Roku 927 uznal Konstantinopolský patriarchát její autokefalitu a postavení patriarchátu. Sídlem patriarchátu se stalo nové hlavní město Preslav.
Roku 1018 Basileios II. Bulgaroktonos dobyl Bulharsko a roku 1020 došlo ke zrušení patriarchátu. Nicméně, povolil církvi autonomní status a využití liturgie ve staroslovanském ritu. V jeho politice nepokračovali jeho nástupci. S rozhodnutím císaře Michaela IV. Paflagoňana se novým biskupem stal Leon z Paflagonie. Slovanské duchovenstvo bylo odstraněno a slovanská liturgie byla zrušena.
Autokefální církev povstala roku 1187. Z politických důvodů car Kalojan rozmlouval s papežem a roku 1204 byl korunován králem a Bulharská církev byla podřízena římskému papeži. To trvalo až do roku 1235, kdy podřízenost byla přerušena. Ve stejném roce opět Konstantinopolský patriarchát přijal její autokefalitu a její stav patriarchátu. Sídlem patriarchátu se stalo Veliko Tarnovo.
Turecká nadvláda
Roku 1396 dobyli Turkové Bulharsko. Základem turecké státní ideologie byl Islám. Křesťanská populace Bulharska byl obětí diskriminace, a její odebrání z péče zákona. Zničily řadu pravoslavných kostelů, a mnohé přestavěli na mešity. Bulharská církev ztratila autokefalitu a opět byla podřízena patriarchovi Konstantinopole.
Přelom 18. a 19. století je považován za začátek Bulharského národní obrození, ve kterém byla jedním z požadavků obnova autokefální pravoslavné církve. Za předchůdce tohoto hnutí je považován mnich Paisij Chilendarski a jeho učeň Sofronij Vračanský.
Dalšími velkými postavami byli Neofit Bozveli a Hilarion Michajlovský. Bulharské biskupství vyloučilo většinu řeckých duchovních a vystoupilo z patriarchátu. Osmanská vláda obnovila patriarchát jako Bulharský exarchát. Konstantinopolský patriarchát deklaroval, že exarchát je schizmatický a heretický.
Prvním bulharským exarchou byl Antim I., který byl zvolen Svatým synodem exarchátu v únoru 1872. Po vypuknutí Rusko-turecké války byl poslán do exilu do Ankary. Jeho nástupce Josef I. rozvinul a výrazně rozšířil svou církev a také sítě škol v Bulharském knížectví, Východní Rumélii, Makedonii a v Adrianople Vilayet. Roku 1895 byla Tarnovskou konstitucí Bulharská pravoslavná církev prohlášena za národní náboženství. V předvečer Balkánské války, v Makedonii a Adrianople Vilayet, Bulharský exarchát měl 7 eparchií s 38 vikariáty, 1 218 farnostmi, 1 212 farními kněžími, 64 monastyrů a 202 kaplí atd.
Po 1. světové válce, na základě mírových smluv, byl exarchát zbaven eparchií v Makedonii a Aegeanské Thrákii. Exarcha Josef I. přenesl své sídlo z Istanbulu do Sofie již roku 1913. Po jeho smrti roku 1915 Bulharská pravoslavná církev nebyla v pozici volit si svou hlavu po dobu tří desetiletí.
Obnovení patriarchátu
Podmínky pro obnovení patriarchátu byly vytvořeny po 2. světové válce. Roku 1945 byl rozkol pozvednut a patriarcha Konstantinopole uznal autokefalitu církve. Roku 1950 Svatý synod přijal nové stanovy, které otevřely cestu pro obnovení patriarchátu a v roce 1953 byl metropolita Plovdivu Cyril zvolen novým patriarchou. Po smrti patriarchy Cyrila roku 1971 Komunistická strana zvolila novým patriarchou metropolitu Loveče Maxima, který řídil církev až do roku 2012. Dne 10. listopadu 2012 metropolita Cyril z Varny a Preslavy byl vybrán za prozatímní hlavu církve. Novým patriarchou byl zvolen Neofit, který tuto funkci zastával od roku 2013 až do své smrti v roce 2024.
Církev neuznává autokefalitu Makedonské pravoslavné církve.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bulgarian Orthodox Church na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bulharská pravoslavná církev na Wikimedia Commons
- (bulharsky) Oficiální stránky patriarchátu
- (anglicky) Orthodox life
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk