Bikomponentní vlákna jsou syntetické textilní výrobky ze dvou polymerů zvlákněných přes společnou trysku.^[1]

Druhy bikomponent

Podle způsobu spojení v průřezu vlákna se rozeznává zejména:^{[2] [3]}

• S/S (side by side, česky také zvlnění) z komponentů s rozdílnou sráživostí a bobtnavostí. Tato vlákna jsou trvale zkadeřená. Vyrábí se pravidelným nebo i nepravidelným vzájemným vrstvením technologií tzv. slévaní v proudech (něm.: Mischstromverfahren).

• C/S (core/sheath, česky jádro/obal) z komponent s rozdílnou tavitelností. Zvlákňují se přes prstencovou trysku s odděleným přívodem obou polymerů, takže jedna komponenta obaluje druhou a obě jsou navzájem slepené. Vlákna mají zvláštní, např. velmi kluzký povrch.

• M/F (matrix/fibril, česky matrice/vláknina) ze dvou polymerů, které se spojují před společným zvlákněním, takže do matrice vniknou krátká nebo i velmi dlouhá vlákénka. U tohoto typu vláken se změní vlastnosti obou komponent, např. afinita k barvivům.

• Od uvedených druhů jsou odvozeny další, např. MS/S (multiple side by side), MR (multiple radial), MC (multi core) aj.

Na nákresu vpravo je znázorněn průřez a) S/S, b) C/S, c) M/F d) MR

K bikomponentám se nepočítají:

• tzv. kopolymerní vlákna (společně polymerizované monomery, např. modacryl nebo copolyester)
• tzv. heterogenní příze (skané z rozdílných filamentů)

Uplatnění

Bikomponentní vlákna se vyrábí asi od 60. let minulého století. K širšímu uplatnění však došlo teprve v souvislosti s výrobou mikrovláken. Příklady:

• Mikrovlákno vzniká tak, že se rozpustí jedna složka bikomponentního vlákna (Islands/Sea).^[4]

• Mikrovlákno Belima X ® se tvoří štěpením bikomponenty M/F^[1]

V 1. dekádě 21. století se odhadovala celosvětová produkce na cca 120 tisíc ročních tun,^[5] z pozdější doby je známý jen celkový výnos z prodeje v roce 2021 s částkou 2,4 miliardy USD.^[6]

Literatura

• Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str. 113-126
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9
• Loy: Chemiefasern für technische Textilprodukte, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 978-3-86641-197-5, str. 23-24

Reference