Bergmannovo pravidlo je biologické adaptační pravidlo, které říká, že teplokrevní (endotermní) živočichové v teplých oblastech – blíže rovníku, dosahují rozměrů menších než jejich příbuzní v oblastech s chladným podnebím – ve vyšších zeměpisných šířkách. Ve studených oblastech se totiž vyplatí mít malý poměr povrchu k objemu, aby nedocházelo ke ztrátám tepla. Velké těleso má tento poměr menší.^[2]

Tuto poučku vyslovil v roce 1847 německý vědec Christian Bergmann.

Nicméně Bergmanovo pravidlo není absolutně platné, protože vyjadřuje statistický trend přírody (tj. platí ve většině případů).^[1] Bergmannovo pravidlo popisuje pouze celkovou velikost zvířat, ale nezahrnuje části těla jako Allenovo pravidlo říkající, že teplokrevní (endotermní) živočichové v oblastech s chladnějším podnebím – ve vyšších zeměpisných šířkách, budou mít kratší a silnější končetiny. Obě pravidla platí u endotermů obecně. U hmyzu ale různé druhy téhož rodu na zeměpisnou šířku mohou reagovat způsobem nepředvídatelným.^[2]

V souvislosti s globálním oteplováním by se podle Bergmannova pravidla dalo předpokládat, že průměrná velikost živočichů obývající oblasti s rostoucími teplotami se bude zmenšovat. I když u řady živočichů skutečně byla zaznamenána snižující se velikost, bývá spíše dávána do souvislosti s fenotypovou plasticitou než s geneticky řízenou adaptací.^[3][4]

Odkazy

Reference

Literatura

• LINZEY, Donald W., et al. Vertebrate Biology. : The McGraw−Hill Companies, 2003. 

Související články

• Allenovo pravidlo – vztah zeměpisné šířky a tvaru těla
• Glogerovo pravidlo – vztah vlhkosti k pigmentaci

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bergmannovo pravidlo na Wikimedia Commons