A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i. | |
---|---|
Budovy Ústavu termomechaniky (vpravo) a Ústavu fyzikální chemie (vlevo) | |
Zkratka | ÚFCH JH AV ČR |
Právní forma | veřejná výzkumná instituce |
Sídlo | Dolejškova 2155/3 182 23 Praha 8 |
Souřadnice | 50°7′23,88″ s. š., 14°27′56,88″ v. d. |
Ředitel | prof. Martin Hof, Dr. rer. nat., DSc. |
Mateřská organizace | Akademie věd České republiky |
Oficiální web | www |
director | |
Datová schránka | y3hncq4 |
IČO | 61388955 (VR) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i. je veřejná výzkumná instituce a součást Akademie věd České republiky.[1] Ústav rozvíjí vědecký odkaz nositele Nobelovy ceny, profesora Jaroslava Heyrovského, v oborech spojených s fyzikální chemii.
Historie
Ústav vznikl 1. dubna 1950 pod názvem Ústřední ústav polarografický, který spadal organizačně pod Ústředí vědeckého výzkumu. Jaroslav Heyrovský,[2] jehož jméno nyní ústav nese, byl jeho prvním ředitelem až do roku 1963, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.[3] Polarografický ústav v době Heyrovského sídlil v Praze na Malé Straně ve Vlašské ulici číslo 9. O dva roky později se stal součástí nově ustavené Československé akademie věd. Výzkumné aktivity byly zaměřeny jak na teorii polarografie, tak na její metodiku, přístrojové vybavení a analytické aplikace. Od roku 1972 nesl název Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.
V roce 1990 byl vědeckou radou Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského zvolen ředitelem ústavu Rudolf Zahradník, teoretický a kvantový chemik. Snížení počtu vědeckých pracovníků téměř o polovinu spojené s ukončením výzkumu v některých směrech bylo motivováno snahou o zvýšení efektivity vědecké práce. Další významnou změnou v tomto směru bylo zavedení grantového systému pro financování vědeckých projektů. Odstranění politických překážek omezujících kontakt s mezinárodní vědeckou komunitou vedlo k významnému rozšíření mezinárodní spolupráce a integraci ústavu do mezinárodních vědeckých sítí. Byla rovněž zahájena rychlá a extensivní modernizace experimentálních zařízení a výpočetní techniky.
V roce 1993 byl Rudolf Zahradník zvolen presidentem Akademie věd České republiky a odstoupil z místa ředitele ústavu, jeho nástupcem byl zvolen elektrochemik Vladimír Mareček a název ústavu byl zkrácen na Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského. V roce 1997 byl Vladimír Mareček zvolen ředitelem znovu na následující volební období.
V roce 2001 byl ředitelem ústavu zvolen Petr Čársky, kvantový a teoretický chemik.
V roce 2007, po schválení zákona o veřejných výzkumných institucích (v.v.i.), došlo ke změně ve způsobu řízení ústavu. Součástí změn bylo i omezení funkčního období ředitele na maximálně dvě po sobě jdoucí pětiletá období. Nově vytvořenou Radou instituce byl zvolen ředitelem elektrochemik Zdeněk Samec pro období 2007–2012 i 2012–2017.
V roce 2017 byl Radou instituce zvolen ředitelem biofyzikální chemik Martin Hof pro období 2017–2022.
Zaměření
Po schválení Radou instituce přijalo vedení ústavu strategii výzkumu zaměřeného na
- vývoj metod výpočetní chemie, zejména metod založených na ab initio přístupu,
- objasnění vztahu mezi strukturou a reaktivitou nově navržených a syntetizovaných systémů s využitím molekulární spektro- a foto- elektrochemie,
- vybudování fyzikálně-chemických základů nových experimentálních technik hmotnostní spektrometrie, laserové spektroskopie a fluorescenční mikroskopie,
- objasnění dynamiky a kinetiky srážkových reakcí ion-molekula v plynné fázi,
- rozvoj znalostí o struktuře, funkci a dynamice biomembrán,
- syntézu, strukturu a reaktivitu nanoskopických katalyzátorů a elektrokatalyzátorů a
- pochopení nekonvenčních systémů (kapalná rozhraní, iontové kapaliny, nanočástice) a procesů (procesy s jednou molekulou, chemie atmosféry Země a mezihvězdného prostoru).
Základnímu i aplikovanému výzkumu se v ústavu věnuje přes dvě stě vědkyň a vědců, od nadějných mladých badatelů po světově uznávané špičkové odborníky. Teoreticky poznané a experimentálně získané znalosti fyzikálně-chemických dějů probíhajících v molekulách a atomech mají význam pro průmyslovou katalýzu, výrobu a uchovávání energie, zdravotnictví i životní prostředí.
Galerie
-
Přijímací hala ústavu (2020)
-
Pracoviště elektronové mikroskopie (2020)
Odkazy
Reference
- ↑ Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz . . Dostupné online.
- ↑ KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. S. 67–68.
- ↑ Jindra. S. 83–84.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk