A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Znečištění ovzduší představuje v České republice dlouhodobý problém. Znečištěné ovzduší je příčinou mnoha úmrtí a nemocí, např. dýchacích cest, výskytu rakoviny a srdečních onemocnění.[1] Mezi největší zdroje nečistot patří tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, lokální vytápění uhlím nebo spalování odpadu.[2][3]
Úroveň znečištění ovzduší se zlepšuje, ale pouze pomalu.[4] Největší problémy způsobuje polétavý prach, benzo(a)pyren a troposférický ozon.
Oblasti
V ČR je několik oblasti a velkých aglomerací, které jsou často zasaženy znečištěním ovzduší.
Ostravsko
Oblast Ostravy a okolí (50 km) je nejvíce znečištěnou oblastí nejen v ČR.[5][6] Pravidelně zde dochází k překračování limitu pro polétavý prach (PM10) a další znečišťující látky.
Největším producentem znečištění na Ostravsku byla společnost Liberty[7] (známější jako provoz Nová huť dřívějšího vlastníka ArcelorMittal), která produkuje velké množství pevných částic PM10 a benzopyrenu. Polsko si údajně při svém vstupu do Evropské unie vyjednalo měkčí limity pro znečištění.[8] Na znečištění se při smogových situacích v největší míře podílí podle Ministerstva životního prostředí pravděpodobně polská strana.[zdroj? V Moravskoslezském kraji je osm hlavních průmyslových zdrojů znečištění, v Polsku za hranicemi ČR jich je dvaadvacet.[9][10] Tuto teorii ovšem vyvrací nejnovější vědecké studie.[11] Další zdroj podílející se na znečištění je doprava, která znovu rozvíří usazený polétavý prach a emise z ní přispívají ke vzniku přízemního ozonu v letních měsících.[zdroj?
Ústecko
Zdrojem znečištění je povrchová těžba hnědého uhlí a jeho spalování v uhelných elektrárnách.[12] V kraji se nachází 4 činné velkolomy – Lom Bílina, Lom ČSA, Lom Nástup – Tušimice a Lom Vršany. Plocha lomů, kde se provádí těžba uhlí, je velká a z nezpevněných povrchů je odnášen prach. V kraji se nachází 5 uhelných elektráren – Prunéřov, Tušimice, Počerady, Ledvice a Komořany. Dalším znečišťovatelem jsou chemičky Unipetrol Litvínov, kde se provádí rafinace ropy, a Lovochemie Lovosice.
Praha
Hlavním zdrojem znečištění je zde především doprava. Jsou zde vysoké hodnoty znečištění polétavým prachem. Nejhůře je na tom Starý Spořilov, oblast mezi Spořilovskou spojkou, Jižní spojkou a magistrálou [13]
Historický vývoj
V 70. a v 80. letech 20. století patřilo znečištění ovzduší v některých průmyslových oblastech mezi nejhorší v Evropě. Po roce 1989 byla zavedena řada opatření ke snížení znečištění ovzduší zejména v energetice a dalších průmyslových odvětvích a díky tomu došlo poklesu znečištění ovzduší řadou látek (SO2, prachovými částicemi, oxidy dusíku). Po roce 2000 došlo ke zvrácení trendu a koncentrace mnohých znečišťujících látek naopak vzrostly.[14]
V současností mezi hlavní problémy kvality ovzduší v Česku patří podobně jako v dalších zemích Evropské unie zejména znečištění prašnými částicemi a ozonem. Většina obyvatel země je vystavena koncentracím těchto škodlivin, které překračují platné limity. V oblastech s intenzivní automobilovou dopravou a s koncentrací průmyslu představuje problém také znečištění ovzduší benzo(a)pyrenem. V dopravně zatížených oblastech jsou překračovány limity pro oxid dusičitý.[15]
Sledování kvality ovzduší
Kvalitu ovzduší monitoruje Český hydrometeorologický ústav, který provozuje Státní síť imisního monitoringu. Výstrahy a tzv. Index kvality ovzduší ČHMÚ zveřejňuje na svých stránkách[16]. Data o kvalitě ovzduší, předpověď počasí, srážek i výstrahy na nebezpečné jevy jsou dostupné také přes mobilní aplikaci.[17] Výroční zprávy o kvalitě ovzduší zpracovává Ministerstvo životního prostředí. Zpráva je předkládána Vládě ČR a poté zveřejněna.[18]
Jednotlivé parametry znečištění
Benzopyrenapyren" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj
Podle Státního zdravotního ústavu byly v roce 2005 v České republice měřeny koncentrace benzoapyrenu na 21 monitorovacích stanicích. Cílový imisní limit pro benzoapyren v zevním ovzduší činí 1 ng·m−3 a byl překročen na 80 % měřicích stanic – v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Mostě, Teplicích a na Kladně. Pozaďová hodnota benzoapyrenu byla 0,6 ng·m−3.[19]
Podle výzkumu prováděného společnou laboratoří Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR a Zdravotního ústavu Středočeského kraje na vzorku 23 městských strážníků v Karviné bylo v jimi vdechovaném vzduchu naměřeno 6,6 ng·m−3 benzoapyrenu. U strážníků v Praze bylo naměřeno 0,8 ng·m−3.[20]
Benzeneditovat | editovat zdroj
Znečištění ovzduší benzenem je monitorováno na 21 měřících stanicích. Platný limit činí 5 μg·m−3 v ročním průměru a v roce 2005 byl překročen na 3 stanicích v Ostravě a na jedné v Praze. Nejvyšší roční průměr v Ostravě činil 10,26 μg·m−3, v Praze 2 v Legerově ulici 5,3 μg·m−3. Asi 9,3 % obyvatel monitorovaných oblastí žije v prostředí, kde znečištění překračuje platný limit.[19]
Přízemní ozóneditovat | editovat zdroj
V roce 2007 bylo přízemnímu ozonu vystaveno 85 % obyvatel. V roce 2006 to bylo o 6 % méně, v roce 2005 bylo fotochemickému smogu vystaveno 85 % lidí v ČR.[21]
Oxid siřičitý (SO2)editovat | editovat zdroj
Oxid siřičitý byl hlavním problémem kvality ovzduší před rokem 1989, když byl zodpovědný za vznik kyselých dešťů, jež podílely na zničení lesů např. Jizerských a Krušných horách. Mezi lety 1990 až 2006 došlo k poklesu emisí SO2 téměř o 90 % v důsledku instalací odsiřovacích zařízení. V posledních letech stoupají emise SO2 z malých zdrojů.[22]
Oxid uhelnatý (CO)editovat | editovat zdroj
V roce 2005 tzv. pozaďová hladina oxidu uhelnatého v České republice nepřekročila 300 μg·m−3. V částech Prahy zatížených dopravou nepřekračovala celoroční průměrná koncentrace 700 μg·m−3.[23]
Oxid uhličitý (CO2)editovat | editovat zdroj
Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise oxidu uhličitého skleníkových plynů, patřící mezi nejvyšší mezi členskými státy Evropské unie. Agregované emise v Česku mezi lety 2005 až 2007 stoupaly, a to zejména v důsledku významného růstu emisí z dopravy, které v roce 2007 tvořily přes 13 % celkových emisí, zatímco v roce 1990 nedosahovaly ani 5 %. Nedaří se tak plnit cíl Státní politiky životního prostředí ČR ke snižování emisí skleníkových plynů.[24]
Pevné částice (PM10, PM2,5)editovat | editovat zdroj
Znečištění prachovými částicemi v současností patří k hlavním problémům kvality ovzduší v České republice. Představují významné riziko pro lidské zdraví a pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice, vytápění domácností (lokální topeniště) a v dopravě. Ta kromě přímých exhalací způsobuje i víření již usazených částic do ovzduší.[25]
V rámci projektu Clear Air For Europe provedla holandská Agentura pro hodnocení životního prostředí porovnání čistoty ovzduší asi 30 velkých evropských měst a z hlediska znečištění ovzduší prachem vyhodnotila jako nejhorší situaci v Praze.[26]
V ČR je určen limit pro znečištění ovzduší pevnými částicemi (polétavý prach). Limit je 50 µg/m3.[27] Překročení toto limitu je tolerováno max. 35 dní v roce. Na některých místech ČR, jako je Ostravsko, je limit překračován i přes 100 dní v roce.[28]
Tolueneditovat | editovat zdroj
Znečištění toluenem monitorované Státním zdravotním ústavem prokázalo v roce 2005 nejvyšší roční v Ústí nad Labem (13,3 μg·m−3) a v Praze 2 v Legerově ulici (10,87 μg·m−3). Na ostatních místech se znečištění pohybovalo mezi 0,66 až 7,37 μg·m−3.[29]
Odkazyeditovat | editovat zdroj
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ České ovzduší má problém – topení uhlím a automobilovou dopravu Archivováno 10. 3. 2016 na Wayback Machine. (PDF 39 kB)
- ↑ Ovzduší v ČR znečišťuje topení uhlím a automobilová doprava. gnosis9.net online. cit. 2013-02-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-25.
- ↑ Znečištěné ovzduší nemá hranice Archivováno 12. 10. 2014 na Wayback Machine. – MŽP
- ↑ TŘEČEK, Čeněk. Ovzduší se v Česku zlepšuje jen pomalu. Podívejte se, co dýcháte u vás online. iDnes.cz, 2014-10-25 cit. 2014-10-26. Dostupné online.
- ↑ http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/web_generator/actual_hour_data_CZ.html
- ↑ http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr10cz/png/oII44x1Evropa1.png
- ↑ Ostrava: dýchat čistý vzduch
- ↑ http://www.mzp.cz/cz/articles_110712_horizont
- ↑ http://www.mzp.cz/cz/articles_110405_pravo
- ↑ Letošní účet smogu: 15 dní se dalo dýchat, 35 nikoli.
- ↑ Studie stavu ovzduší na Ostravsku - 2015. www.cistenebe.cz online. cit. 2015-12-17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-09.
- ↑ http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/ustecky-kraj-tizi-smog-vydrzi-mozna-i-pres-vikend/601289 Ústecký kraj tíží smog, vydrží možná i přes víkend
- ↑ Praha vyčerpala celoroční kvótu pro znečištění ovzduší prachem
- ↑ Vývoj kvality ovzduší za posledních 10 let. vitejtenazemi.cenia.cz online. cit. 2009-10-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03.
- ↑ Hlavní problémy kvality ovzduší v České republice. vitejtenazemi.cenia.cz online. cit. 2009-10-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03.
- ↑ Index kvality ovzduší ČHMÚ
- ↑ Archivovaná kopie. portal.chmi.cz online. cit. 2020-11-13. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-31.
- ↑ MŽP: Kvalita ovzduší
- ↑ a b Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
- ↑ Prokázáno: Lidé na Karvinsku dýchají jedy
- ↑ Pavel Baroch: Přízemní ozon zabíjí. Loni ohrožoval 85 procent Čechů, aktualne.cz, 16.10.2008
- ↑ Oxid siřičitý. vitejtenazemi.cenia.cz online. cit. 2009-10-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.
- ↑ Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země,2008 ISBN 80-86678-10-5
- ↑ Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2007, Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha 2008
- ↑ Prašné částice. vitejtenazemi.cenia.cz online. cit. 2009-10-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-09.
- ↑ Miroslav Šuta: Polétavý prach nám zkracuje život. Jak moc a proč?, Britské listy, 19. dubna 2006
- ↑ http://hluk.eps.cz/hluk/emise/poletavy-prach-%E2%80%93-neviditelna-hrozba/
- ↑ http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/info/limity_CZ.html Imisní limity podle nařízení vlády 597/2006 Sb.
- ↑ Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Symon, K., Bencko, V. a kol.: Znečištění ovzduší a zdraví, Avicenum Praha, 1988
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Ochrana ovzduší na webu Ministerstva životního prostředí ČR
- Miroslav Šuta: Český vzduch? Jeden z nejšpinavějších v Evropě, respekt.cz, 14. listopadu 2007
- MŽP ČR: Národní program snižování emisí verze schválená na jednání vlády České republiky 11. června 2007
- Český hydrometeorologický ústav: Informace o kvalitě ovzduší v ČR
- Český klub skeptiků Sisyfos: Vliv znečištění ovzduší na zdraví obyvatel – Program Teplice
- Aktuální kvalita a znečištění ovzduší v ČR
Videoeditovat | editovat zdroj
- Znečištění ovzduší, pořad cyklu Nedej se, Česká televize, 19. prosince 2006
- Intolerance – Když vzduch zabíjí (Ostravsko)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk