A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Věra Merhautová | |
---|---|
Rodné jméno | Věra Bezoušková |
Narození | 23. února 1921 Praha Československo |
Úmrtí | 2. prosince 1996 (ve věku 75 let) Česko |
Povolání | akademická sochařka |
Rodiče | Josef Bezouška Olga Bezoušková (rozená Heroldová) |
Manžel(ka) | Ing. Josef Merhaut Jaroslav Baumbruck[1] Otto Bermann |
Děti | Ing. Jan Merhaut Michal Baumbruck[2] |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Věra Merhautová (23. února 1921 Praha – 2. prosince 1996) byla česká akademická sochařka, autorka monumentální figurativní tvorby, členka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU).[3] Nejznámějším jejím dílem je pomník Jožky Jabůrkové.[4][p 1] Vytvořila též několik portrétů.[p 2] jakož i menší díla zařaditelná do oblasti tzv. komorní plastiky.[4] Je autorkou sochy svaté Zdislavy z Lemberka (postava stojící světice obklopená čtyřmi dětmi). Socha byla vytvořena pro papeže Jana Pavla II., který ji obdržel při své návštěvě České republiky koncem května 1995.[1]
Životopis
Otec Věry Bezouškové Josef byl kantor, velmi tolerantní člověk, smýšlením sociální demokrat. Silně ovlivnil její levicovou celoživotní orientaci.[p 3]V jednadvaceti letech (v roce 1942) se Věra Bezoušková provdala za svého prvního muže, Ing. Josef Merhauta, od kterého přijala jméno Merhautová. Jejich manželství trvalo devět let. V roce 1951 se nechala rozvést a o tři roky později (1954) se stala manželkou malíře Jaroslava Baumbrucka., ale ponechala si svoje umělecké jméno Merhautová. Ovdověla v roce 1960. V roce 1985 ve věku 64 let se (po dvacet let trvajícm vztahu) provdala potřetí za Ottu Bermanna.[1]
Měla dva syny.[1] Z prvního manželství Ing. Jana Merhauta, z druhého manželství Michala Baumbrucka.[2][p 4]
„ | Lásku považuju za tu nejdůležitější věc na světě. Nejlepší je, když člověk umí mít rád. Já vždycky říkám: Nevím, jestli umím sochy, jsem špatná vychovatelka, kuchařka, atd., ale domnívám se, že umím mít ráda. To je to nejdůležitější, aby člověk uměl dávat, aby uměl mít rád a uměl dávat, aby nemyslel především na sebe. To považuji za nejdůležitější v životě.[1] | “ |
— Věra Merhautová |
Studium (1945–1960)
- Střední průmyslová škola bytové tvorby, Praha[7][3]
- Akademie výtvarných umění, Praha, Prof. Jan Lauda[3]
- Akademie výtvarných umění, Praha, Prof. Karel Pokorný[3]
Dílo
Tvorba umístěná ve veřejném prostoru
- 1965 – Pomník Jožky Jabůrkové – pomník s bronzovou postavou komunistické novinářky Jožky Jabůrkové v nadživotní velikosti (výška 300 cm) vytvářela Věra Merhautová v letech 1960–1965.[1] V roce 1965 byl pomník slavnostně odhalen v Praze-Košířích v malém parčíku u křižovatky ulic Plzeňská a Podbělohorská. Po roce 1989 byl pozemek restituován a nová majitelka žádala odstranění pomníku. V roce 1992 byl pomník (bez vědomí sochařky)[8] rozebrán a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002. Jeho znovuodhalení na Olšanských hřbitovech při Čestném vojenském pohřebišti se uskutečnilo v létě 30. července 2002.[9][8][10][p 5]
- 1972 – Hudba (materiál: pískovec, výška 170 cm, umístění: Malešice Praha 3, parčík v ulici Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou ulicí)[9][10][p 6]
- 1975 – Mladá rodina (Rožmitál pod Třemšínem, před zdravotním střediskem)[4]
Výstavy
Věra Merhautová vystavovala na členských výstavách SČSVU (Svazu československých výtvarných umělců), na mezinárodní výstavě mladého umění při příležitosti festivalu mládeže ve Varšavě (1955). V Jiráskovské soutěži získala cenu za plastiku Husitská kazatelka. V soutěži k 15. výročí osvobození (1960) byla odměněna za návrh pomníku Jožky Jabůrkové. V Muzeu Klementa Gottwalda v Praze byly umístěny její plastiky Portrét Antonína Zápotockého a Hornický učeň.[7]
Autorské výstavy
- 1987 – Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla, Galerie Nová síň, Praha[3]
Společné výstavy
- 1952–1953 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha[3]
- 1956 – Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
- 1967 – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
- 1969 – 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
- 1973 – Výtvarní umělci k 25. výročí Února, Praha
- 1974 – Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění. Výsledky tvůrčí úkolové akce, Praha
- 1976 – Žena v současné tvorbě, Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy, Praha
- 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
- 1984 – Karel Pokorný a jeho škola, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
- 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
- 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
- 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
- 1989 – Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988), Národní galerie v Praze
Katalogy
Autorský katalog
- 1987 – Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla[3]
Kolektivní katalogy
- 1952 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu[3]
- 1956 – Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců
- 1967 – I. pražský salon
- 1969 – 2. pražský salón
- 1973 – Výtvarní umělci k 25. výročí Února
- 1974 – Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění (Výsledky tvůrčí úkolové akce)
- 1976 – Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy)
- 1978 – Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
- 1983 – Karel Pokorný a jeho škola
- 1985 – Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
- 1988 – Salón pražských výtvarných umělců ’88
- 1989 – Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988)
Věra Merhautová v seznamech výtvarných umělců
- 1984 – Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění[3]
- 1991 – Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska (stav ke 30.11.1991)
Věra Merhautová v encyklopedických slovnících
- 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L – Ž)[3]
- 2002 – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (VIII. Man – Miž)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Inspirována knihou o Jožce Jabůrkové a zaujata jejím lidsky silným životním příběhem zhotovila nejprve její portrét. Když byla vypsána veřejná soutěž na její pomník, zúčastnila se jí a vyhrála.[1]
- ↑ Portréty: Antonín Zápotocký, Jožka Jabůrková, Marie Curie.[4]
- ↑ Již v roce 1946 se stala členkou KSČ.[1]
- ↑ Michael Baumbruck (* 3. března 1956) - režisér dokumentárních filmů a manažer multimediálních projektů. Po studiu na pražské FAMU odešel do USA kde se podílel jako režisér a kameraman na různých projektech. Žil v Paříži a později v New Yorku, kde začal svou kariéru v reklamách (např. pro společnost Christian Dior). Na počátku 90. let se vrátil do Evropy. Od roku 1992 se věnuje natáčení reklam pro nadnárodní společnosti a klienty (O2, T-Mobile, Škoda, Wrigley). Mnoho z jeho filmů získalo prestižní mezinárodní ocenění.[2] [5] [6]
- ↑ Umístění pomníku Jožky Jabůrkové (GPS souřadnice: 50°04′56″ s. š., 14°28′27″ v. d.); měřeno: záři 2014
- ↑ Umístění sochy Hudba (GPS souřadnice: 50°04′59″ s. š., 14°30′24″ v. d.); měřeno: záři 2014
- ↑ Původní umístění sochy Milenci: Sídliště Pankrác II., Praha 4; mezi ulicemi Na Pankráci a Kotorská [9](GPS souřadnice: 50°03′13″ s. š., 14°26′14″ v. d.); Podle průzkumu na místě v záři 2014 podstavec ani socha již v této lokalitě nebyla nalezena.
Reference
- ↑ a b c d e f g h BRDEČKOVÁ, Tereza, Režie Z. Tyc. Ještě jsem tady - životopisné video ČT (hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa) . 1996 . Stopáž: 31 minut. Dostupné online.
- ↑ a b c micheal baumbruck director . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-13. (angličtina)
- ↑ a b c d e f g h i j Merhautová Věra . . Dostupné online.
- ↑ a b c d Merhautová Věra . www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-27 . Dostupné online.
- ↑ Baumbruck, Michal (Kameraman a režisér) . databáze autorit NK ČR . Identif. číslo pna2011639922, Systém. číslo 000639922. Dostupné online.
- ↑ Michal Baumbruck . Informační systém abART (nový) cit. 2015-08-01. Dostupné online.
- ↑ a b BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha: Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání).
- ↑ a b ROLEČEK, Hynek. Osudy pomníku Jožky Jabůrkové 1965–2002 : historický seminář online. Praha: Arcibiskupské gymnázium, 2003 cit. 2014-09-10. Dostupné online.
- ↑ a b c Praha: Další zajímavá místa: Pomníky a sochy online. cit. 2014-09-10. Dostupné online.
- ↑ a b c Věra Merhautová - sochy: Hudba, Milenci, Pomník Jožky Jabůrkové online. www.vetrelciavolavky.cz cit. 2014-09-09. sochy Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha: Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání).
- Věra Merhautová: výběr ze sochařského díla; Nová síň, Praha. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1987.
- Merhautová, Věra (soubor výstřižků). s.l.: s.n.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Merhautová na Wikimedia Commons
- Záznam v databázi národních autorit – Věra Merhautová
- Národní knihovna ČR – Jaroslav Baumbruck; Věra Merhautová: Výstava obrazů a plastik: Praha, květen 1961: Katalog. Praha: Svaz čs. výtvarných umělců, 1961. 8 s.
- Věra Merhautová v informačním systému abART
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk