A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![]() | |
---|---|
![]() Zlatolist Chrysophyllum imperiale | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
Čeleď | zapotovité (Sapotaceae) Juss., 1789 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zapotovité (Sapotaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales). Jsou to charakteristické stromy nížinných tropických deštných pralesů celého světa, význačné dužnatými plody, bílým mléčným latexem a střídavými spirálně uspořádanými listy, často nahloučenými na koncích větví. Mnohé druhy poskytují jedlé ovoce.
Popis
Zapotovité jsou stálezelené nebo výjimečně opadavé stromy, řidčeji keře (zvl. rod Sideroxylon), se střídavými spirálně uspořádanými listy, často nahloučenými na koncích větví. Borka je obvykle buď žlábkatá nebo šupinatě odlupčivá, zřídka hladká. Ve větvích, listech i plodech je zpravidla přítomen bílý lepivý latex. Kmeny mají často kořenové náběhy. Některé druhy rodu darmota (Sideroxylon) mají trny. Listy jsou jednoduché, celokrajné a většinou bez palistů, se zpeřenou žilnatinou. Asijský rod Sarcosperma má pro čeleď naprosto netypické vstřícné až přeslenité listy. Odění je z větvených chlupů tvaru T, často s jedním ramenem redukovaným.
Květenství jsou úžlabní svazečky, často vyrůstají na tlustších větévkách nebo i kmenech, někdy redukovaná na jediný květ. Květy jsou pravidelné, jedno nebo oboupohlavné, drobné (obvykle do 10 mm). Kališní lístky jsou obvykle volné nebo jen na bázi srostlé, nejčastěji v počtu 5, řidčeji 6 až 12. Koruna je srostlá, složená ze 4 až 9 plátků. Tyčinek je obvykle 4 až 6 (12), jsou přirostlé v korunní trubce nebo na bázi korunních cípů, občas jsou přítomna i drobná staminodia. Semeník je svrchní, srostlý z 1 až 6 (nebo až 15) plodolistů a se stejným počtem komůrek. V každém plodolistu je 1, řidčeji 2 vajíčka. Plodem je bobule, výjimečně (Pradosia) peckovice. Plody jsou dužnaté až kožovité, 1 až 12 cm velké, s 1 nebo několika semeny.[1][2]
-
Květy opíhledu Mimusops elengi
-
Plody vitelárie Vitellaria paradoxa
-
Pouterie Pouteria sandwicensis
-
Větévka Nesoluma polynesicum
Rozšíření
Čeleď zahrnuje asi 1100 druhů v 53 rodech. Je pantropicky rozšířena s nehojnými přesahy do teplých oblastí mírného pásu. Většina druhů roste na nezaplavovaných půdách a nenarušených stanovištích v nížinných deštných pralesích do 1000 metrů n.m. V Amazonii jsou jednou z důležitých složek deštného pralesa, běžné jsou ale i v afrických a asijských deštných lesích.[1] Největší rody jsou pouterie (Pouteria, 325 druhů), perčovník (Palaquium, 110), Planchonella a Madhuca (po 100), darmota (Sideroxylon, 75) a zlatolist (Chrysophyllum, 70 druhů).[2]
Ekologické interakce
O opylování zapotovitých není mnoho známo. Některé druhy rodu Manilkara mají bledé květy otevírající se na noc a jsou opylovány netopýry, kteří zřejmě ožírají sladce chutnající dužnaté koruny z květů v hustých květenstvích. Menší plody jsou šířeny ptáky, semena z větších plodů jsou většinou šířena savci. V Amazonii tvoří plody zapotovitých jednu z hlavních složek potravy opic. Semena buď procházejí zažívacím traktem, nebo jsou zahozena po zkonzumování dužniny. Semena z plodů s měkkou dužninou (např. zapota obecná) šíří také netopýři. Semena některých druhů rostoucích na trvale zaplavených půdách jsou šířena rybami pojídajícími plody.[1]
Zajímavosti
V jihovýchodní Brazílii v travnatých oblastech zvaných cerrado se vyskytují dva druhy z této čeledi, Pradosia brevipes a Pouteria subcaerulea, adaptované na místní periodické požáry. Tyto stromy mají hlavní větvení kmene pod zemí a nad povrch vyčnívají jen konce jejich větví. Srdce kmene je tak chráněno před ohněm.[1]
Jedna zajímavá studie z Amazonského pralesa přibližuje na příkladu této čeledi obrovskou diverzitu tropických lesů a zároveň jejich mozaikovou strukturu a rozptýlenost jedinců téhož druhu. Poblíž brazilského Manaus byla vytyčena parcela o výměře 25 ha, na této ploše bylo nalezeno celkem 70 druhů z čeledi zapotovité. Z nich bylo 87 procent zastoupeno jen 2 a méně jedinci na 1 hektar.[1]
Taxonomie
Zapotovité jsou dobře vyhraněnou čeledí bez větších přesunů rodů při aktualizacích taxonomického systému. Cronquist i Dahlgren ji řadili do řádu Ebenales, Tachtadžjan do samostatného řádu Sapotales v rámci nadřádu Primulanae podtřídy Dilleniidae.
Zapotovité podle molekulárních studií tvoří monofyletickou skupinu s čeleděmi ebenovité (Ebenaceae) a prvosenkovité (Primulaceae).[3]
V dnešní taxonomii jsou členěny na 3 podčeledi:
- Sarcospermatoideae – jediný rod, 6 druhů, vstřícné listy, výskyt v jv. Asii
- Sapotoideae – asi 540 druhů ve 27 rodech, pantropické
- Chrysophylloideae – asi 550 druhů ve 25 rodech, pantropické[3]
Zástupci
- argánie (Argania)
- diploknema (Diploknema)
- eklinusa (Ecclinusa)
- isonandra (Isonandra)
- madhuka (Madhuca)
- manilkara (Manilkara)
- opíhled (Mimusops)
- payena (Payena)
- perčovník (Palaquium)
- pouterie (Pouteria)
- synsepalum (Synsepalum)
- vitelárie (Vitellaria)
- zlatolist (Chrysophyllum)
- darmota (Sideroxylon), syn. železovec.[4]
Význam
Zapotovité jsou ekonomicky důležité především dřevem, jedlými plody, olejem ze semen a latexem. Jako zdroj kvalitního dřeva je těženo mnoho druhů. V tropické Americe jsou to např. druhy rodu Manilkara, poskytující stavební dřevo odolné proti hmyzu i napadení houbami.[1]
Mnohé druhy zapotovitých poskytují ovoce, z významnějších je to zapota obecná, Pouteria sapota, P. campechiana, P. mammosa a Chrysophyllum cainito. Plody Synsepalum dulcifidum ovlivňují chuťové buňky, po požití i jen části plodu chutná vše ostatní nasládle.[2] Lokální význam mají plody mnohých dalších druhů. V jižní Africe je to Bequaertiodendron megalismontanum, v rovníkové Africe Mimusops djave, v tropické Americe Sideroxylon obtusifolium, S. sartorum, Colocarpum mammosum, C. viride, Ecclinusa cuneifolium, E. prieurii, Richardella macrophylla, R. nervosa a četné druhy rodů Manilkara a Pouteria, v Asii Manilkara hexandra, M. kauki a Mimusops elengi V Indii a jv. Asii je pěstován druh Madhuca indica, jehož květy se jedí sušené či čerstvé nebo se z nich vyrábí alkoholický nápoj.[5] Jedlé jsou i plody severoamerických zástupců rodu darmota (Sideroxylon).[6]
Latex z asijských stromů rodů perčovník (Palaquium) a Payena je zdrojem gumovité hmoty zvané gutaperča. Nejdůležitějším druhem je perčovník pravý (Palaquium gutta). Ze zapoty obecné se dříve získával základ pro žvýkací gumu.[2] Manilkara bidentata a některé další jihoamerické druhy poskytují látku zvanou 'balata', podobnou gutaperče. Žvýkací guma zvaná 'coquirana' je získávána z rozšířeného amazonského stromu Ecclinusa balata. Latex se ze stromů těží systémem zářezů v kůře.
Některé druhy jsou pěstovány v tropech jako okrasné stromy, zejména Chrysophyllum oliviforme a Mimusops elengi.[6]
-
Plody Synsepalum dulcificum
-
Plody Pouteria sandwicensis
-
Perčovník Palaquium maingayi
-
Plodící zapota obecná
-
Řez plodem zapoty obecné
Přehled rodů
Argania, Aubregrinia, Aulandra, Autranella, Baillonella, Breviea, Burckella, Capurodendron, Chromolucuma, Chrysophyllum, Delpydora, Diploknema, Diploon, Eberhardtia, Ecclinusa, Elaeoluma, Englerophytum, Faucherea, Gluema, Inhambanella, Isonandra, Labourdonnaisia, Labramia, Lecomtedoxa, Leptostylis, Letestua, Madhuca, Magodendron, Manilkara, Micropholis, Mimusops, Neohemsleya, Neolemonniera, Nesoluma, Niemeyera, Northia, Omphalocarpum, Palaquium, Payena, Pichonia, Pouteria, Pradosia, Pycnandra, Sarcaulus, Sarcosperma, Sideroxylon, Synsepalum, Tieghemella, Tridesmostemon, Tsebona, Vitellaria, Vitellariopsis, Xantolis.
Reference
- ↑ a b c d e f SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
- ↑ a b c d JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
- ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website . Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ a b Flora of North America: Sapotaceae . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zapotovité na Wikimedia Commons
Taxon Sapotaceae ve Wikidruzích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk