A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Michael Venus | |
|---|---|
_(52036915870).jpg) Michael Venus na Monte-Carlo Masters 2022 | |
| Stát |  Spojené státy americké (2002–2010) Nový Zéland (2010–) |
| Datum narození | 16. října 1987 (36 let) |
| Místo narození | Auckland, Nový Zéland[1] |
| Bydliště | Londýn, Spojené království[2] |
| Výška | 191 cm[1] |
| Hmotnost | 86 kg[1] |
| Profesionál od | 2009[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 4 172 490 USD |
| Tenisová raketa | Babolat |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 11–20 |
| Tituly | 0 ATP, 3 Futures |
| Nejvyšší umístění | 274. místo (25. července 2011) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 322–219 |
| Tituly | 22 ATP, 8 challengerů, 4 Futures |
| Nejvyšší umístění | 6. místo (29. srpna 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2019, 2022) |
| French Open | vítěz (2017) |
| Wimbledon | finále (2018) |
| US Open | 3. kolo (2014, 2022) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Turnaj mistrů | finále (2019) |
| Olympijské hry |  bronz (2020) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2022) |
| French Open | finále (2023) |
| Wimbledon | semifinále (2018) |
| US Open | finále (2017, 2019) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 28. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Tenis na LOH
| ||
| bronz | 2020 Tokio | čtyřhra mužů |
Michael Venus (* 16. října 1987 Auckland) je novozélandsko-americký profesionální tenista specializující se na čtyřhru a vítěz mužské čtyřhry na French Open 2017, spolu s Ryanem Harrisonem. Do sezóny 2010 reprezentoval Spojené státy, kde hrál univerzitní tenis, a následně začal nastupovat za rodný Nový Zéland. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet dva deblových turnajů, z toho prvních pět po boku Mateho Paviće. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2011 na 274. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2022 na 6. místě.[1]
V novozélandském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 semifinálem 2. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Pákistánu, v němž prohrál dvouhru s Ajsámem Kúreším i čtyřhru po boku Marcuse Daniella. Přesto Novozélanďané vyhráli 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 10–11 ve dvouhře a 8–6 ve čtyřhře.[4]
Soukromý život
Narodil se roku 1987 v novozélandském největším městě Aucklandu do rodiny Davida a Lynney Venusových. Má tři sestry. Absolvoval Louisianskou státní univerzitu.[1]
Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Za preferovaný povrch uvede tvrdý a jako svůj silný úder forhend.[1]
Tenisová kariéra
Hráč univerzitního tenisu
S rodinou se přestěhoval do Spojených států, kde začal hrát dorosteneckou ligu a v roce 2006 vyhrál národní antukové mistrovství v kategorii 18letých. Následně se rozhodoval mezi univerzitním studiem a profesionálním tenisem. Zvolil vysokou školu, na níž se zapojil do univerzitního tenisu v rámci College Conference.[5]
Po prvním roce studia přestoupil z Texaské univerzity na Louisianskou státní univerzitu a podle pravidel musel sezónu 2006–2007 vynechat. Během louisianského období se v lednu 2008 stal prvním hráčem týmu tamější univerzity, který vyhrál celoamerický šampionát ITA (Intercollegiate Tennis Association, univerzitní asociace) v oklahomské Tulse. Sezónu 2008–2009 zakončil na žebříčku ITA sedmým místem ve dvouhře a čtvrtým ve čtyřhře. Americký studentský tým reprezentoval v prosinci 2009 na mezinárodním turnaji BNP Paribas International University Challenge of Tennis ve francouzském Poitiers.[6]
Profesionální kariéra
Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval na květnovém Open de Nice Côte d’Azur 2015 v Nice, když ve finále čtyřhry s Chorvatem Matem Pavićem porazili favorizovaný pár Jean-Julien Rojer a Horia Tecău, jehož členové za více než měsíc zvítězili ve Wimbledonu. Na londýnském grandslamu vypadl se stabilním chorvatským spoluhráčem ve třetím kole poté, co nestačili na světové jedničky bratry Bryanovi.
Jako poražený finalista odešel z červencového Claro Open Colombia 2015 v Bogotě. Opět s Pavićem nenašli recept na francouzsko-českou dvojici Édouard Roger-Vasselin a Radek Štěpánek ve dvou setech.
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 2 (1–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 2017 | French Open | antuka | Ryan Harrison |
 Santiago González Donald Young |
7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3 |
| Finalista | 2018 | Wimbledon | tráva |  Raven Klaasen |
Mike Bryan Jack Sock |
3–6, 7–6(9–7), 3–6, 7–5, 5–7 |
Smíšená čtyřhra: 3 (0–3)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2017 | US Open | tvrdý |  Čan Chao-čching
|
 Martina Hingisová  Jamie Murray
|
1–6, 6–4, |
| Finalista | 2019 | US Open | tvrdý | Čan Chao-čching |
Bethanie Mattek-Sandsová Jamie Murray |
2–6, 3–6 |
| Finalista | 2023 | French Open | antuka |  Bianca Andreescuová
|
 Miju Katová  Tim Pütz
|
6–4, 4–6, |
Zápasy o olympijské medaile
Mužská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)
| Stav | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři v zápase o medaili | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Bronz | 30. července 2021 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Marcus Daniell
|
Austin Krajicek Tennys Sandgren
|
7–6(7–3), 6–2 |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 44 (22–22)
|
